Ráno jsme vstali v šesta pomalu se chystali vyrazit. Autobus jel v pohodě a tak jsme na letistě dorazili v klidu. U odbavení už byla fronta ale všechno šlo jak má a tak mě spadl kámen ze srdce. Letenka se kupuje přes net a tak jediný co dostanete je e-mail a tak nemáte v ruce skoro nic. Ale je pravda, že jim skoro stačí ten papír vytisknutej z mejlu. Ale na druhou stranu včechny informace o Vás mají a tak stačí pas:) Milánek nechal v báglu nůžky na nehty a tak jsme měli o zábavu zase postaráno. Jen on o ně přišel a tak moc nadšenej nebyl ale je pravda, že jim pěkně dlouho trvalo než je našly:) Pak do busu a hůrá do letadla. Let byl celkem otrava ale naštěstí byl krátkej. Ale nedostali jsme ani jídlo a za flaštičku pití chtšli 3 doláče, což se teda moc nevytáhli:( Z letadla jsme se dostali v pohodě a hurá k celní kontrole. Tam po mě chtěli zpáteční letenku, kterej jsme samozřejmě neměli, pač už se teď nedáva. Nakonec jim stačil vytisklej papír o našem letu, což teda ja moc nechápu, pač si to může vyrobit úplně každej za 5 minut doma na kompu:)
Ale to nejhorší nás teprve čekalo, bylo to shánění auta. S čímž jsme ale vůbec nepočítali. Na letišti měli pobočky jen drahý půjčovny a tak jsme se šli podívat po okolí letiště. To k ničemu nevedlo a tak jsme se vrátili na letiště. Milánek začal volat na půjčovny, které vybral už v Austrálii. Všude už měli ale auta vypůjčený a tak to začalo být zlý:( Už jsme zkusili i jednu drahou. Nakonec jsme zvolili jen malý auto ale když jsme neměli zálohu 1000 doláčů na kreditní kartě, museli dát 10 doláčů za den navíc. I to jsme akceprovali a tak nás odvezli do svýho depa. Všechno jsme domluvili ale úplně nakonec se stejně muselo zaplatit určitou zálohu mezinárodní kreditní kartou. Tu jsme ale neměli a tak chtěli aby jsme tam nechali pas, o čem teda nemohla být ani řeč. Jeninej doklad o sobě nechat v půjčovně aut. Milánek už z toho byl celkem na větvi a oba jsme věděli, že bez kreditky to určitě nebude žádná legrace. A to i proto, že nám řekli, že jí budeme potřebovat v každé půjčovně. Oba dva jsme z toho byli dost mimo a říkali si co uděláme, když neseženeme auto:(
Ve městě jsme našli ubytovnu a že si zamluvíme auto na druhý den přes internet. V nejlepší půjčovně to šlo ale až obden a tak jsme nakonec zkusili půjčovnu, s kterou jel Dori. Všechno jsme obědnali ale na konci zase chtěli kreditku, což nás vůbec nepotěšilo a nevěděli co bude zítra. Pak jsme vyrazili na prohlidku města. Po cestě jsme našli několik půjčoven na zítra, který by jsme mohli vyzkoušet, kdyby nevyšlo to obědnaní. S čím jsme tak trošku počítali, pač bez tý kreditky to vypadalo, že budeme v pytli. První co jsme hledali ale byl supermarket, pač od rána jsme nejedli ale nějak jsme na to ani nemysleli, protože jsme byli oba vystrašený z toho auta. Ale nakonec jsme si véču pěkně vychutnali a prošli si město, který bylo pěkný. Určitě hlavní atrakcí byli tramvaje. Do postele jsme šli celkem skeptický a čekali co bude ráno.
Ale to nejhorší nás teprve čekalo, bylo to shánění auta. S čímž jsme ale vůbec nepočítali. Na letišti měli pobočky jen drahý půjčovny a tak jsme se šli podívat po okolí letiště. To k ničemu nevedlo a tak jsme se vrátili na letiště. Milánek začal volat na půjčovny, které vybral už v Austrálii. Všude už měli ale auta vypůjčený a tak to začalo být zlý:( Už jsme zkusili i jednu drahou. Nakonec jsme zvolili jen malý auto ale když jsme neměli zálohu 1000 doláčů na kreditní kartě, museli dát 10 doláčů za den navíc. I to jsme akceprovali a tak nás odvezli do svýho depa. Všechno jsme domluvili ale úplně nakonec se stejně muselo zaplatit určitou zálohu mezinárodní kreditní kartou. Tu jsme ale neměli a tak chtěli aby jsme tam nechali pas, o čem teda nemohla být ani řeč. Jeninej doklad o sobě nechat v půjčovně aut. Milánek už z toho byl celkem na větvi a oba jsme věděli, že bez kreditky to určitě nebude žádná legrace. A to i proto, že nám řekli, že jí budeme potřebovat v každé půjčovně. Oba dva jsme z toho byli dost mimo a říkali si co uděláme, když neseženeme auto:(
Ve městě jsme našli ubytovnu a že si zamluvíme auto na druhý den přes internet. V nejlepší půjčovně to šlo ale až obden a tak jsme nakonec zkusili půjčovnu, s kterou jel Dori. Všechno jsme obědnali ale na konci zase chtěli kreditku, což nás vůbec nepotěšilo a nevěděli co bude zítra. Pak jsme vyrazili na prohlidku města. Po cestě jsme našli několik půjčoven na zítra, který by jsme mohli vyzkoušet, kdyby nevyšlo to obědnaní. S čím jsme tak trošku počítali, pač bez tý kreditky to vypadalo, že budeme v pytli. První co jsme hledali ale byl supermarket, pač od rána jsme nejedli ale nějak jsme na to ani nemysleli, protože jsme byli oba vystrašený z toho auta. Ale nakonec jsme si véču pěkně vychutnali a prošli si město, který bylo pěkný. Určitě hlavní atrakcí byli tramvaje. Do postele jsme šli celkem skeptický a čekali co bude ráno.
