Day 3 Dunedin

Rano jsme oba vymrzly vstali, kdyz po nas chteli penize za kemp. Clivicek to byl prijemnej a tak nebylo proc nezaplatit:) Po snidani pod ledovcem jsme vyrazili na dalsi cestu. Cekalo nas zase neco okolo tri sta kilomentru, tak nebylo na co cekat. Vyrazili jsme zpatky kolem jezera a pak dolu na jih do mesta jmenem Dunedin, kde nas meli cekat tucnaci a albatrosy. Po ceste jsme natankovali a koupili neco k jidlu a bylo k videni zase hodne krasnych vyhledu. Prvni vetsi zastavkou bylo mestecko Oamaru, kde jsme doplnili zasoby jidla, koupili lzice a hrnec na vareni pochutin. Pote uz nebranilo nic k tomu aby jsme vyrazili a tucnaky. Ve meste byla hromada krasnych budov a nejvic nas zaujala stara hala na vyrobu whisky. Ne kvuli tomu, ze se tam vyrabel chlast teda:) Hned vedle bylo molo a na konci malej pristav. Tucnaci ale nikde, ikdyz cedule o kolonii se tu nachazela. Zkusili jsme jit do pristavu ale narazili jsme na ceduli se zakazem chuze a tak jsme to radsi vzdali a vyrazili zpatky na silnici.

Cesta moc neutikala a pac jsem se v noci moc nevyspal, v aute jsem vytuhnul. Probudilo me az zastaveni u plaze s nadhernym vyhledem. Udelal jsem nejaky fotky a pokracovali jsme dal. Sice uz chybelo jen 50 kilaku ale ja to zase zalomil. Milanek me probudil pred mestem a me cekalo navigovani. Centrum jsme nasli v pohode a zastavili u nakupaku. Sli jsme se podivat do informacniho centra ale moc novych informaci jsme tam nenasli. Tak jsme vyrazili jak bylo v planu na poloostrov Otago Peninsula na tucnaky a albatrosy. Poloostrov mel jeste dobrejch 25 kilaku a az po pul hodce jsme dorazili na misto. Ale je nutno rici, ze cesta se krasne vlnila okolo zalivu a slunicko krasne svitilo na vodni hladinu. Dorazili jsme k observatori na albatrosy ale cena za prohlidku byla celkem palka a tak jsme se sli kouknout po okoli. Cestu k plazi s tucnakama jsme ale nenasli a jedina co tam byla an to moc nevypadala anavic tam vubec nikdo nejezdil. Sli jsme se kouknout na utes a videli tam litat albatrosy a ve vode jsme dokonce zahlidli lachtana. Byl to super pohled co dokazou ve vode a je videt, ze je to jejich zivel. Ale zachvili zmizel a tak nic moc nevideli:( Uz jsme chteli docela zklamany odjet ale sli jsme se juknout jeste na jednu malou plazicku pod observatori. A jake bylo nase prekvapeni, kdyz se tam na kamenech vyvalovali lachtani. Nebyl tam nikde zakaz a tak jsem vyrazil bliz. Byla jich tam hromada, nekteri se slunili na kamenech a ostatni dovadeli ve vode. Fotil jsem co to slo a pomalu jsem to zkousel bliz a bliz. Uz jsme skoro chteli jit, kdyz z vody vylezl jeden a postavil se jako modelka na foceni. A taky ze jo. Bylo videt jak se mu foceni libi a vzdycky po chvilce zmenil pozici:) Byla to sranda a tak jsme tam jeste chvilku vydrzeli. Kdyz jsme sli zpatky k autu, precetl jsem si ceduli, kde bylo napsano, ze po setmeni sem chodi tucnaci a tak jsme se rozhodli, ze sem pak vyrazime jeste jednou. Dalsi cil byl najit kemp, coz se podarilo celkem rychle a jen co jsme postavili stan, jsme si sli udelat fazole. To jsme si vzpomel na podunajskou stezku.

Po veceri jsme vyrazili do mesta. Stred byl celkem malej a tak jsme nafotil par fotek. Nejhezci ze vsech budov bylo asi nadrazi. Krasna budova v anglickem stylu a jak se ztmivalo, pomalu se zacinala osvetlovat. Ale nebylo moc casu cekat a vyrazili jsme zpatky na tucnaky. Cestou zpatky jsme zmenili trasu a zkusili cestu vnitrkem poloostrova. Pekne jsme si nastoupali a videli i druhe pobrezi. Pomalu jsme se dostali az do mraku ale hned jsme zase zacli klesat k mori. Milanek rikal, ze u tucnaku urcite moc lidi nebude ale kdzy jsme tam dorazili byla na miste hromada aut. Dole u plotu jsme videli hromadu lidi a tak jsme si rekli, ze tam neco k videni urcite bude. Dosli jsme dolu a videli jsme ve tme tmavy stiny. Ale po chvilce zahlasila babca, ze skupinka tucnaku akorat leze z vody. A taky, ze jo :) Uplne jak ve filmu a zoo, se krasne klimbali ze strany na stranu. I z te dalky to bylo krasne videt. Ja si pockal nahore az ke me dojdou. Chvilku to sice trvalo ale dorazili. Jeden se trosku zdrzel ale pak nebojacne zamiril do lidi. Je pravda, ze se vubec nebal a po tom co mu lidi udelali cestu, zmizel v krovi. Takhle jsme zkoukli jeste jednoho a vyrazili zpatky k autu. Ale hned po peti metrech jsem vlevo v krovi videl dalsiho a za mnou asi halekali dalsi. A ze to byl teda peknej rev. Radsi jsme sli dal ale tesne pred autem jsem vedle sebe na ceste videl dalsiho. Krcil se tam chudak a bal se. Chvili jsme se na nej koukali ale nikam se mu nechtelo jak se bal. Nechteli jsme ho uz vic strasit a tak jsme vyrazili k domovu. Zalezli jsme do spacaku a doufali, ze nebude takova kosa jako vcera.

Day 2 Mount Cook

Ráno nás budík vzbudil v sedm. Plán na dnešní den byl jasnej. Po sprše a snídani, ke které byla česneková pomazánka, jsme vyrazili shánět auto. Měli jsme sice objednané auto od Apexu ale vzhledem k tomu, že jsme neměli kreditku, co jsme zadali do objednávky, jsme v to moc nedoufali. Vyrazili jsme tedy do dvou dalších půjčoven, které jsme si našli předešlého večera. Porozhlídli jsme se po nich ale nakonec usoudili, že zavoláme na info linku Apexu. Mobil samozřejmě nefungoval a tak jsme vyrazili do nákupáku do telefonní budky. Tam jsme uspěli a Milánek po dvou telefonech uspěl a auto jsme měli zamluvený a tak už šlo jen o to ukecat tu kreditku:) Moc jsme pořád nedoufali ale snad to vyjde a kdyžtak byli pořád v záloze ještě jiný. Milánek dostal adresu a tak jsme pádili do hotelu. Tam jsme zjistili, že je to kousek od nákupáku a tak jsme si řekli, jaký jsme volové, že jsme se nekoukli do mapy a nešli tam rovnou. Pokoj jsme měli opustit do deseti, tak jsme vyrazili naštěstí jen s batůžkama a nemuseli tahat celou tašku. Jak jsme se blížili k místu, museli jsme se zasmát znovu. Minulý večer jsme se rozhodovali, jestli se půjdeme kouknout i do týhle ulice ale nakonec jsme to vzadli. Kdyby ne už jsme věděli včera, kde Apex sídlí. Prdééél ne:) Milánek se chvíli rozdýchával a pak oznámil, že jde na to. Vyrazili jsme a po chvíli čekání si nás přebral pohodový chlapík. Všechno šlo hladce a slyšeli jsme samý great, nice, beatiful:)) Nakonec došlo i na kreditní kartu. Dal jsem mu svojí kreditku, z banky v Austrálii a řekl, že mezinárodní nemáme. Vypadalo to, že to půjde i bez ní ale zkusil, jestli to náhodou nezkousne tu mojí. Já se modlil aby ne, protože jsem na účtu neměl dost peněz na zálohu:) Naštěstí to nešlo a tak jsme museli zaplatit zálohu 500 doláčů. Ale měli jsme vyhráno a mohli jsme odjet s autem. Dostali jsme Nissan sunny a vyrazili jsme do hotelu pro věci. Pak už nic nebránilo tomu nakoupit zásoby a vyrazit na cestu. Spadl nám největší kámen ze srdce a navíc si u nákupáku koupili bodky do hor, které se nám hodili už o nějákou hoďku dýl a o celém pobytu ani nemluvě:) Dvakrát jsme zabloudili, než jsme se dostali z města ale nakonec trefili správnou silnici a huráá na Mount Cook, kde měla být hromada sněhu, ledovec a jezero.

Před sebou jsme měli přes 300 kiláků ale cesta ubýhala, ikdyž Milánka přestalo řízení bavit po 2O kilometrech:) Po dvou hoďkách jsme se začali blížit do hor a tak jsme byli oba natěšený a i obloha se vytáhla a začlo svítit sluníčko. Po pravé straně se nám otevřelo první jezero a byl to nádherný pohled. Křišťálově modrá voda jako by byla nakreslená a vypadala celkem i nepřirozeně. Udělali jsme pár fotek a razili dál. Po půl hoďce jsme dorazili k druhému jezeru, které mělo na dýlku 3O kiláků. V pozadí jsme viděli náš cíl a chybělo nám 50 kiláků, ty uběhli jako voda a před námi se otevřel výhled na ledovec.

Převlíkli jsme se a nazuli naše nové botky. Bohůžel už bylo před pátou hodinou a tak jsme moc času na pochod neměli. Na výběr byli tři trasy, jedna byla stavěná pro kecky, druhá pro pevnější boty a 3-4 hodiny na zpáteční cestu a poslední byla na nějákou boudu s časem 4 hodiny jen tam. Říkal jsme, že zkusíme tu druhou variantu a předpokládal, že čas bude nadsazenej jak už to tak býva. Nejdříve nás čekala rovinka k ledovci ale pak se cesta bohůžel zlomila a začli jsme stoupat na levej kopec. Cesta šla pěkně strmě nahoru a oba se začli slušně potit. Milánek poznával jak se šlape v horách. Čas utíkal a pořád jsme se neblížili k jezerům. Dostali jsme se jen k takovému malynkému jezírku a krásnému výhledu na ledovec. Bylo po šesté hodině a tak jsme šlapali ještě výš a že v půl sedmý to otočíme. Před půl sedmou jsem si řekl, že zkusím ještě dorazit k jedný značce a uvidím co bude za ní. Takhle jsem teda zkusil ještě dvě:) Ale tam jsem bohůžel viděl, že do cíle by to bylo ještě něco přes půl hodiny a tak jsem se musel otočit a vyrazit zpátky:(

Cesta dolů byla vopruz ale do osmi jsme byli zpátky. Zezhora jsme viděli kemp a tak jsme si řekli, že na noc zkusíme zamířit tam. Cena byla super a tak nezbylo než postavit stan a jít s eosprchovat. Milánek si dal po cestě ještě jedno točený pivečko v hospůdce a vyrazli zpátky do stanu. Nebyla ani zima a tak jsme šli spát jen v kraťasech a to byla chyba. V noci jsme se probudil zimou a opravdu bych nechtěl někde umrznout, musí to být pěkně hnusnej pocit. Oblíkl jsem se ale zima mě byla pořád, už jsem proto, že jsem byl pěkně vymrzlej. Vzpoměl jsem si na spaní pod stanem na Korsice, kde přes noc byla taky taková kosa. Pořádně jsme usnul až ráno, kdy začlo být tepleji. No není nad to spát pod ledovcem:)