Ráno nás budík vzbudil v sedm. Plán na dnešní den byl jasnej. Po sprše a snídani, ke které byla česneková pomazánka, jsme vyrazili shánět auto. Měli jsme sice objednané auto od Apexu ale vzhledem k tomu, že jsme neměli kreditku, co jsme zadali do objednávky, jsme v to moc nedoufali. Vyrazili jsme tedy do dvou dalších půjčoven, které jsme si našli předešlého večera. Porozhlídli jsme se po nich ale nakonec usoudili, že zavoláme na info linku Apexu. Mobil samozřejmě nefungoval a tak jsme vyrazili do nákupáku do telefonní budky. Tam jsme uspěli a Milánek po dvou telefonech uspěl a auto jsme měli zamluvený a tak už šlo jen o to ukecat tu kreditku:) Moc jsme pořád nedoufali ale snad to vyjde a kdyžtak byli pořád v záloze ještě jiný. Milánek dostal adresu a tak jsme pádili do hotelu. Tam jsme zjistili, že je to kousek od nákupáku a tak jsme si řekli, jaký jsme volové, že jsme se nekoukli do mapy a nešli tam rovnou. Pokoj jsme měli opustit do deseti, tak jsme vyrazili naštěstí jen s batůžkama a nemuseli tahat celou tašku. Jak jsme se blížili k místu, museli jsme se zasmát znovu. Minulý večer jsme se rozhodovali, jestli se půjdeme kouknout i do týhle ulice ale nakonec jsme to vzadli. Kdyby ne už jsme věděli včera, kde Apex sídlí. Prdééél ne:) Milánek se chvíli rozdýchával a pak oznámil, že jde na to. Vyrazili jsme a po chvíli čekání si nás přebral pohodový chlapík. Všechno šlo hladce a slyšeli jsme samý great, nice, beatiful:)) Nakonec došlo i na kreditní kartu. Dal jsem mu svojí kreditku, z banky v Austrálii a řekl, že mezinárodní nemáme. Vypadalo to, že to půjde i bez ní ale zkusil, jestli to náhodou nezkousne tu mojí. Já se modlil aby ne, protože jsem na účtu neměl dost peněz na zálohu:) Naštěstí to nešlo a tak jsme museli zaplatit zálohu 500 doláčů. Ale měli jsme vyhráno a mohli jsme odjet s autem. Dostali jsme Nissan sunny a vyrazili jsme do hotelu pro věci. Pak už nic nebránilo tomu nakoupit zásoby a vyrazit na cestu. Spadl nám největší kámen ze srdce a navíc si u nákupáku koupili bodky do hor, které se nám hodili už o nějákou hoďku dýl a o celém pobytu ani nemluvě:) Dvakrát jsme zabloudili, než jsme se dostali z města ale nakonec trefili správnou silnici a huráá na Mount Cook, kde měla být hromada sněhu, ledovec a jezero.
Před sebou jsme měli přes 300 kiláků ale cesta ubýhala, ikdyž Milánka přestalo řízení bavit po 2O kilometrech:) Po dvou hoďkách jsme se začali blížit do hor a tak jsme byli oba natěšený a i obloha se vytáhla a začlo svítit sluníčko. Po pravé straně se nám otevřelo první jezero a byl to nádherný pohled. Křišťálově modrá voda jako by byla nakreslená a vypadala celkem i nepřirozeně. Udělali jsme pár fotek a razili dál. Po půl hoďce jsme dorazili k druhému jezeru, které mělo na dýlku 3O kiláků. V pozadí jsme viděli náš cíl a chybělo nám 50 kiláků, ty uběhli jako voda a před námi se otevřel výhled na ledovec.
Převlíkli jsme se a nazuli naše nové botky. Bohůžel už bylo před pátou hodinou a tak jsme moc času na pochod neměli. Na výběr byli tři trasy, jedna byla stavěná pro kecky, druhá pro pevnější boty a 3-4 hodiny na zpáteční cestu a poslední byla na nějákou boudu s časem 4 hodiny jen tam. Říkal jsme, že zkusíme tu druhou variantu a předpokládal, že čas bude nadsazenej jak už to tak býva. Nejdříve nás čekala rovinka k ledovci ale pak se cesta bohůžel zlomila a začli jsme stoupat na levej kopec. Cesta šla pěkně strmě nahoru a oba se začli slušně potit. Milánek poznával jak se šlape v horách. Čas utíkal a pořád jsme se neblížili k jezerům. Dostali jsme se jen k takovému malynkému jezírku a krásnému výhledu na ledovec. Bylo po šesté hodině a tak jsme šlapali ještě výš a že v půl sedmý to otočíme. Před půl sedmou jsem si řekl, že zkusím ještě dorazit k jedný značce a uvidím co bude za ní. Takhle jsem teda zkusil ještě dvě:) Ale tam jsem bohůžel viděl, že do cíle by to bylo ještě něco přes půl hodiny a tak jsem se musel otočit a vyrazit zpátky:(
Cesta dolů byla vopruz ale do osmi jsme byli zpátky. Zezhora jsme viděli kemp a tak jsme si řekli, že na noc zkusíme zamířit tam. Cena byla super a tak nezbylo než postavit stan a jít s eosprchovat. Milánek si dal po cestě ještě jedno točený pivečko v hospůdce a vyrazli zpátky do stanu. Nebyla ani zima a tak jsme šli spát jen v kraťasech a to byla chyba. V noci jsme se probudil zimou a opravdu bych nechtěl někde umrznout, musí to být pěkně hnusnej pocit. Oblíkl jsem se ale zima mě byla pořád, už jsem proto, že jsem byl pěkně vymrzlej. Vzpoměl jsem si na spaní pod stanem na Korsice, kde přes noc byla taky taková kosa. Pořádně jsme usnul až ráno, kdy začlo být tepleji. No není nad to spát pod ledovcem:)
Před sebou jsme měli přes 300 kiláků ale cesta ubýhala, ikdyž Milánka přestalo řízení bavit po 2O kilometrech:) Po dvou hoďkách jsme se začali blížit do hor a tak jsme byli oba natěšený a i obloha se vytáhla a začlo svítit sluníčko. Po pravé straně se nám otevřelo první jezero a byl to nádherný pohled. Křišťálově modrá voda jako by byla nakreslená a vypadala celkem i nepřirozeně. Udělali jsme pár fotek a razili dál. Po půl hoďce jsme dorazili k druhému jezeru, které mělo na dýlku 3O kiláků. V pozadí jsme viděli náš cíl a chybělo nám 50 kiláků, ty uběhli jako voda a před námi se otevřel výhled na ledovec.
Převlíkli jsme se a nazuli naše nové botky. Bohůžel už bylo před pátou hodinou a tak jsme moc času na pochod neměli. Na výběr byli tři trasy, jedna byla stavěná pro kecky, druhá pro pevnější boty a 3-4 hodiny na zpáteční cestu a poslední byla na nějákou boudu s časem 4 hodiny jen tam. Říkal jsme, že zkusíme tu druhou variantu a předpokládal, že čas bude nadsazenej jak už to tak býva. Nejdříve nás čekala rovinka k ledovci ale pak se cesta bohůžel zlomila a začli jsme stoupat na levej kopec. Cesta šla pěkně strmě nahoru a oba se začli slušně potit. Milánek poznával jak se šlape v horách. Čas utíkal a pořád jsme se neblížili k jezerům. Dostali jsme se jen k takovému malynkému jezírku a krásnému výhledu na ledovec. Bylo po šesté hodině a tak jsme šlapali ještě výš a že v půl sedmý to otočíme. Před půl sedmou jsem si řekl, že zkusím ještě dorazit k jedný značce a uvidím co bude za ní. Takhle jsem teda zkusil ještě dvě:) Ale tam jsem bohůžel viděl, že do cíle by to bylo ještě něco přes půl hodiny a tak jsem se musel otočit a vyrazit zpátky:(
Cesta dolů byla vopruz ale do osmi jsme byli zpátky. Zezhora jsme viděli kemp a tak jsme si řekli, že na noc zkusíme zamířit tam. Cena byla super a tak nezbylo než postavit stan a jít s eosprchovat. Milánek si dal po cestě ještě jedno točený pivečko v hospůdce a vyrazli zpátky do stanu. Nebyla ani zima a tak jsme šli spát jen v kraťasech a to byla chyba. V noci jsme se probudil zimou a opravdu bych nechtěl někde umrznout, musí to být pěkně hnusnej pocit. Oblíkl jsem se ale zima mě byla pořád, už jsem proto, že jsem byl pěkně vymrzlej. Vzpoměl jsem si na spaní pod stanem na Korsice, kde přes noc byla taky taková kosa. Pořádně jsme usnul až ráno, kdy začlo být tepleji. No není nad to spát pod ledovcem:)
Žádné komentáře:
Okomentovat